Carp Team Baška !

     Mihule a ryby jsou skupiny obratlovců s největším zastoupením ohrožených druhů. Červené dokumenty poskytují určitou představu o stupni ohrožení, v tomto případě mihulí a ryb. Pro území bývalého Československa vznikla řada studií zabývajících se tímto problémem. Poslední, tzv. červená, kniha autorů Baruše a kolektivu z roku 1989 hodnotí míru ohrožení obratlovců včetně mihulí a ryb pro území bývalého Československa. V současnosti je do značné míry zastaralá. Po roce 1989 následovaly tzv. červené seznamy mihulí a ryb pro oblast České republiky (ČR), a to již na základě mezinárodních kritérií IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources). Tvorbou seznamů mihulí a ryb se na našem území zabývá doc. Stanislav Lusk z Ústavu biologie obratlovců a doc. Lubomír Hanel z CHKO Blaník. V průběhu posledních deseti let autoři vypracovali pro podmínky České republiky několik verzí červených seznamů mihulí a ryb.

     Území ČR, které je plošně malé (78 864 km2) spadá z hlediska hydrologické příslušnosti do úmoří tří moří, která nejsou v současnosti na našem území propojena (obr. 1). Tato skutečnost významně přispívá k poměrně bohaté druhové diverzitě (rozmanitosti) ichtyofauny ČR. Největší část území ČR (65,2%) s povodím řeky Labe (Vltavy) patří k úmoří Severního moře. Druhým největším úmořím je úmoří Černého moře (25,4%) s povodím řeky Moravy (Dyje). Nejmenším úmořím (9,4%) je úmoří Baltského moře s povodím řeky Odry. Především v úmoří Černého moře se vyskytuje řada druhů, které nejsou původní pro vody v úmoří Severního a Baltského moře. Pouze některé druhy jsou charakteristické pro dvě úmoří.

 Obr.1. Mapka České republiky podle hydrologické příslušnosti.

     Přehled původních druhů pro jednotlivá úmoří:
        Severní moře

• mihule mořská a říční
• jeseter velký
• placka pomořanská
• losos obecný
• síh ostronosý
• úhoř říční (pravděpodobně)
• platýz bradavičnatý

        Černé moře

• mihule ukrajinská
• vyza velká a jeseter malý
• hlavatka obecná
• plotice lesklá
• ostroretka stěhovavá (původní i pro úmoří Baltského moře)
• hrouzek Kesslerův a běloploutvý
• cejn siný (původní i pro úmoří Severního moře) a cejn perleťový
• ostrucha křivočará
• kapr obecný (divoká dunajská forma)
• sekavčík horský
• ježdík žlutý a Balonův
• candát obecný a východní
• drsek větší a menší
• hlavačka mramorovaná
• vranka pruhoploutvá (původní i pro úmoří Baltského moře)

     Seznam druhů typických pro úmoří Černého moře, tj. oblast soutoku řeky Moravy a Dyje a výše ležící části obou řek patří z hlediska počtu druhů k nejbohatším úsekům vodní sítě ČR.

 Foto 1. Úhoř říční – původní výskyt je v povodí Labe a Odry.

     V tomto červeném seznamu jsou hodnoceny 4 druhy mihulí a 55 druhů ryb, které jsou považovány za původní na území ČR. Za původní se považují i druhy, které na naše území pronikly v posledních letech a které jsou zároveň původní pro okolní středoevropské říční systémy (např. candát východní, hlavačka mramorovaná, ježdík dunajský). Ze 4 druhů mihulí jsou 2 druhy hodnoceny jako vymizelé, 1 druh jakokriticky ohrožený a 1 druh jako ohrožený. Z 55 druhů ryb je 6 druhů a 1 forma (pstruh obecný – tažná forma) posuzováno jako regionálně vymizelé, 11 druhů jako kriticky ohrožené, 6 druhů jako ohrožené, 8 druhů jako zranitelných, 5 druhů jako téměř ohrožené, 18 druhů jako málo dotčených a 1 druh jakovymizelý v přírodě. Tímto druhem je hlavatka obecná. Původní populace hlavatky byla na našem území v povodí řek Moravy a Dyje a v současnosti neexistuje přirozená populace. Tento druh je ve volných vodách udržován pouze umělým vysazováním odchovaných jedinců a to i do povodí, kde se původně nevyskytoval.

1) Druhy pro území ČR vymizelé:

• MIHULE MOŘSKÁ – Petromyzon marinus (Linnaeus 1758) Do Čech se dostávala v minulosti Labem. Poslední doložený exemplář byl uloven v Labi u Děčína v roce 1902.
• MIHULE ŘÍČNÍ – Lampetra fluviatilis (Linnaeus, 1758) Na naše území pronikala Labem. Je pravděpodobné, že se na našem území opět objeví v povodí Labe a Odry.
• JESETER VELKÝ – Acipenser sturio (Linnaeus, 1758) Existují zprávy, že v 19. století pronikal na naše území Labem i Odrou.
• PLACKA POMOŘANSKÁ – Alosa alosa (Linnaeus, 1758) Pronikala z moře při třecích migracích Labem do evropského kontinentu, zřídka byla potvrzena i z našeho území.
• PLATÝS BRADAVIČNATÝ – Platichthys flesus (Linnaeus, 1758) V minulosti tento platýs vplouval do řeky Labe a dostával se až do Ústí nad Labem, protože juvenilní jednici mají tendenci pronikat proti proudu řek do vnitrozemí.
• PLOTICE LESKLÁ – Rutilus pigus (Lacépede, 1803) V minulosti se k nám dostávala z Dunaje až do povodí Moravy. V posledních letech se nedaří prokázat její výskyt v oblasti soutoku řeky Dyje a Moravy, ale věřím, že je jen otázkou času, kdy se podaří ulovit, protože ve slovenském úseku Dunaje se stále vyskytuje.
• PSTRUH OBECNÝ (severomořský) – Salmo trutta trutta (Linnaeus, 1758) V minulosti se vyskytoval v Labi a Ohři.
• SÍH OSTRONOSÝ – Coregonus oxyrinchus (Linnaeus, 1758) Jediný údaj o tomto druhu pochází z Labe u Roudnice z roku 1888.
• VYZA VELKÁ – Huso huso (Linnaeus, 1758) Na naše území se vzácně dostávala v minulosti migracemi z Dunaje do řeky Moravy.

2) Druh vymizelý v přírodě

• HLAVATKA OBECNÁ – Hucho hucho (Linnaeus, 1758) Původní druh dunajského povodí, tedy i povodí Moravy, uměle vysazován i do Labe a Odry. V přírodě je hlavatka udržována čistě vysazováním, proto je řazena do této kategorie.

3) Druhy obecně ohrožené:

a) Kriticky ohrožené

• MIHULE UKRAJINSKÁ – Eudontomyzon mariae (Berg, 1931)
  Vyskytuje se pouze na jediné lokalitě v Račím potoce (povodí Moravy).
• CEJN PERLEŤOVÝ – Abramis sapa (Pallas, 1811) 
  Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
• DRSEK MENŠÍ – Zingel streber (Siebold, 1863) 
  Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
• DRSEK VĚTŠÍ – Zingel zingel (Linnaeus, 1758) 
  Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
• HROUZEK KESSLERŮV – Romanogobio kesslerii (Dybowski, 1862)
  Populace tohoto druhu se vyskytuje v řece Bečvě od soutoku s řekou Moravou až po Hustopeče nad Bečvou a v posledních letech se objevil i v toku Moravy, a to od soutoku s Bečvou až po jez v Bolehouci.
• JESETER MALÝ – Acipenser ruthenus (Linnaeus, 1758) 
  Prozatím chybí dokladový jedinec tohoto druhu z přirozeně žijících dunajských populací chycený na našem území. Podle rybářů bylo několik jedinců v posledních letech chyceno v oblasti soutoku Moravy a Dyje. U tohoto druhu je také problém s přesnou identifikací, protože rybáři spolehlivě nerozlišují jednotlivé druhy jeseterů.
• JEŽDÍK DUNAJSKÝ – Gymnocephalus baloni (Holčík et Hensel, 1974) 
  Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
• JEŽDÍK ŽLUTÝ – Gymnocephalus schraetser (Linnaeus, 1758)
  Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
• KAPR OBECNÝ (dunajský) – Cyprinus carpio (Linnaeus, 1758) 
  Jde o původní divokou formu kapra obecného vyskytující se v povodí Dunaje a v minulosti i v ČR (Morava a Dyje). V současnosti se ojediněle objevuje v dolním úseku Dyje a Moravy.
• LOSOS OBECNÝ – Salmo salar (Linnaeus, 1758)
  Od roku 1998 bylo zahájeno vysazování plůdku lososa obecného do povodí dolního toku Labe (Kamenice, Ohře).
•   OSTRUCHA KŘIVOČARÁ   – Pelecus cultratus (Linnaeus, 1758) 
  Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
• SEKAVČÍK HORSKÝ – Sabanejewia balcanica (Karaman, 1922) 
  Jediná lokalita s výskytem tohoto druhu u nás je řeka Vlára (povodí Váhu a Moravy).

 Foto 2. Cejn perleťový (Abramis sapa) patří mezi kriticky ohrožené druhy.

b) Ohrožené

• MIHULE POTOČNÍ – Lampetra planeri (Bloch, 1784) 
  Česká republika leží na hranici evropského areálu rozšíření mihule potoční (povodí Labe a Odry), v povodí Moravy (Dunaje) se vyskytuje jen několik izolovaných populací.
•   HOŘAVKA DUHOVÁ   – Rhodeus amarus (Bloch, 1782) 
  Vyskytuje se ve všech povodích a osídluje především stojaté a pomalu tekoucí vody.
• KARAS OBECNÝ – Carassius carassius (Linnaeus, 1758) 
  Tento druh byl v minulosti hojně rozšířený, ale v posledních letech dochází k jeho ústupu, jak z hlediska početnosti, tak i rozšíření.
• OUKLEJKA PRUHOVANÁ – Alburnoides bipunctatus (Bloch, 1782) 
  Vyskytuje se v proudivých úsecích vodních toků s kamenitým a štěrkovitým dnem. V současnosti je výskyt v Labi a Vltavě vzácný, hojněji se vyskytuje v povodí Odry i Moravy.
• PISKOŘ PRUHOVANÝ – Misgurnus fossilis (Linnaeus, 1758) 
  Vyskytuje se mozaikovitě po celém území.
• SEKAVEC PODUNAJSKÝ – Cobitis elongatoides – (Bacescu et Mayer, 1969)
  Tento druh se vyskytuje velmi vzácně v povodí Moravy a Labe.
• SLUNKA OBECNÁ – Leucaspius delineatus (Heckel, 1843) 
  V posledních letech došlo k jejímu úbytku a žije ostrůvkovitě v povodí Labe, Moravy a Odry ve stojatých a mírně tekoucích vodách.

 Foto 3. Sekavec podunajský (Cobitis elongatoides) je řazen mezi ohrožené druhy.

c) Zranitelné

• CEJN SINÝ – Abramis ballerus (Linnaeus, 1758) 
  Tento druh se vyskytuje v dolních částech v povodí Moravy a vzácně v povodí Labe.
• HROUZEK BĚLOPLOUTVÝ – Romanogobio albipinnatus (Lukasch, 1933)
  Vyskytuje se na jižní Moravě v řekách Moravě a Dyji a v jejich přítocích, taxonomie tohoto druhu je komplikovaná a v budoucnu nastanou u tohoto druhu určité změny.
• JELEC JESEN – Leuciscus idus (Linnaeus, 1758) 
  Ze všech jelců je nejvzácnější, obývá především dolní toky větších řek v povodích Labe, Odry i Moravy. Přizpůsobil se i stojatým vodám (př. Pálavská jezera).
• OSTRORETKA STĚHOVAVÁ – Chondrostoma nasus (Linnaeus, 1758) 
  Je v ČR původní pouze v povodí Moravy a Odry. Původně nežila v povodí Labe.
• PODOUSTEV ŘÍČNÍ – Vimba vimba (Linnaeus, 1758) 
  Objevuje se v povodí Labe a Moravy v tekoucích vodách.
• STŘEVLE POTOČNÍ – Phoxinus phoxinus (Linnaeus, 1758) 
  Najdeme ji ve všech povodích, především v horských a podhorských tocích, místy i v nížinných.
• VRANKA OBECNÁ – Cottus gobio (Linnaeus, 1758) 
  Obecně rozšířený druh v pstruhových vodách všech povodích (Moravy, Labe a Odry).
• VRANKA PRUHOPLOUTVÁ – Cottus poecilopus (Heckel, 1737) 
  Vyskytuje se v pstruhových vodách povodí Moravy a Odry.

 Foto 4. Jelec jesen (Leuciscus idus) je řazen mezi zranitelné druhy.

d) Téměř ohrožené

• CANDÁT VÝCHODNÍ – Stizostedion (Sander) volgensis (Gmelin, 1788)
  Druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy).
• LIPAN POHORNÍ – Thymallus thymallus (Linnaeus, 1758) 
  V minulosti patřil mezi málo početné a omezeně se vyskytující ryby. Teprve intenzivní vysazování násad způsobilo, že se ve pstruhových vodách stal vedle pstruha obecného hospodářsky významným druhem.
• MNÍK JEDNOVOUSÝ – Lota lota (Linnaeus, 1758) 
  Vyskytuje se v tekoucích vodách všech povodí, ale jeho výskyt je nehojný.
• PARMA OBECNÁ – Barbus barbus (Linnaeus, 1758)
  Vyskytuje se v tekoucích vodách na celém území České republiky.
• ÚHOŘ ŘÍČNÍ – Anguilla anguilla (Linnaeus, 1758) 
  Výskyt úhoře v ČR je původní v povodí Labe a pravděpodobně i Odry. V povodí Moravy (Černé moře) se považuje úhoř říční za nepůvodní druh. V současnosti je výskyt v našich vodách plně závislý na dovozu a vysazování monté, i když v posledních letech byl zaznamenán výskyt malých úhoříků v Labi pod Střekovem v souvislosti s jejich přirozenou migrací z moře.

 Foto 5. Mník jednovousý (Lota lota) je řazen mezi téměř ohrožené druhy.

e) Málo dotčené (neohrožené)

     S ohledem na postupy aplikované při sestavování národních červených seznamů pro ostatní třídy obratlovců (zejména ptáci a savci) druhy původně hodnocené jako „málo dotčené“ jsou hodnoceny v této verzi červeného seznamu jako neohrožené. Definice málo dotčených taxonů však jasně říká, že jde o taxony nezařazené mezi kategorie „kriticky ohrožený“, „ohrožený“, „zranitelný“ ani „téměř ohrožený“, přičemž tyto druhy jsou široce rozšířené a početné.

• BOLEN DRAVÝ – Aspius aspius (Linnaeus, 1758)
• CANDÁT OBECNÝ – Stizostedion (Sander) lucioperca (Linnaeus, 1758)
• CEJNEK MALÝ – Blicca (Abramis) bjoerkna (Linnaeus, 1758)
• CEJN VELKÝ – Abramis brama (Linnaeus, 1758)
• HROUZEK OBECNÝ – Gobio gobio (Linnaeus, 1758)
• JELEC PROUDNÍK – Leuciscus leuciscus (Linnaeus, 1758)
• JELEC TLOUŠŤ – Leuciscus cephalus (Linnaeus, 1758)
• JEŽDÍK OBECNÝ – Gymnocephalus cernuus (Linnaeus, 1758)
• LÍN OBECNÝ – Tinca tinca (Linnaeus, 1758)
• MŘENKA MRAMOROVANÁ – Barbatula barbatula (Linnaeus, 1758)
• OKOUN ŘÍČNÍ – Perca fluviatilis (Linnaeus, 1758)
• OUKLEJ OBECNÁ – Alburnus alburnus (Linnaeus, 1758)
• PERLÍN OSTROBŘICHÝ – Scardinius erythrophthalmus (Linnaeus, 1758)
• PLOTICE OBECNÁ – Rutilus rutilus (Linnaeus, 1758)
• PSTRUH OBECNÝ f. POTOČNÍ – Salmo trutta m. fario
• SUMEC VELKÝ – Silurus glanis (Linnaeus, 1758)
• ŠTIKA OBECNÁ – Esox lucius (Linnaeus, 1758) 
  Obecně rozšířené druhy ve všech povodích (Moravy, Labe i Odry).
• HLAVAČKA MRAMOROVANÁ – Proterorhinus marmoratus (Pallas,1814) 
  První nález tohoto druhu byl zaznamenám v roce 1994 v Mušovské nádrži. Vyskytuje se pouze na jižní Moravě (povodí Moravy – řeka Dyje, Morava) a probíhá její další šíření.

 Foto 6. Perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus) neohrožený, běžně se vyskytující druh.

     Při posuzování jednotlivých druhů nebyly zaznamenány výrazné rozdíly ve výskytu ve všech třech povodích. Pouze u pěti druhů, které se vyskytují ve všech třech povodích byly zjištěny výrazné odlišnosti v početnosti a výskytu.

1. Hořavka duhová byla považována za obecně rozšířený druh. Znalosti o rozšíření hořavky jsou velmi malé. Např. v povodí Moravy a Dyje je tento druh běžně rozšířený, ale poměrně vzácný je v povodí Lužnice a jiných povodích v Čechách je výskyt značně omezený a lokální.
2. Karas obecný byl a stále je v podvědomí veřejnosti považován za obecně rozšířený druh. V průběhu posledních desetiletí se však situace výrazně změnila a v současné době není hojným druhem ve vodách ČR. Výzkumy v posledních letech prokázaly, že karas obecný v úmoří Černého a Baltského moře je kriticky ohroženým druhem a poznatky z umoří Severního moře nejsou dostatečné, ale i tam je silně na ústupu.
3. Ouklejka pruhovaná byla považována za běžně se vyskytující druh, ale v povodí Labe nejsou téměř žádné konkrétní údaje o výskytu tohoto druhu v současnosti. V povodí Vltavy je ověřený výskyt v potoku Kocába. Lepší situace je v povodí Moravy i v povodí Odry.
4. Piskoř pruhovaný je druh vázaný především na stojaté vodní biotopy, tj. rybniční soustavy, tůně, stará říční ramena, mokřadní systémy, aj. Vzhledem k obtížnosti průkazu výskytu piskoře jsou aktuální informace o jeho výskytu velmi sporadické a kusé.
5. Podoustev říční byla kdysi významným druhem středních a dolních úseků řek. V současnosti se až na několik oblastí stala vzácným druhem a z řady úseků či toků zcela vymizela. V povodí Labe a Vltavy zůstaly oblasti s početnějším výskytem tohoto druhu (soutok Labe a Ohře, soutok Malše a Vltavy, aj.). V povodí Odry je v současnosti tento druh považován za vymizelý, v povodí Moravy je početnější výskyt v dolní a střední části Bečvy a na dolním toku Jihlavy.

     Na hodnocení celého druhového spektra původní ichtyofauny ČR podle kritérií IUCN (2001) mohou být různé názory. Ichtyologové Lusk a Hanel se domnívají, že původní druhová (ale i vnitrodruhová) diverzita ichtyofauny ČR byla vlivem člověka významně změněna a ve smyslu použitých kategorií došlo k výraznému omezení původního rozšíření nebo dokonce zániku mnohých populací. V důsledku toho, že mnohé druhy ryb jsou předmětem rybníkářských chovů a cílené umělé reprodukce (lín obecný, sumec velký, candát obecný, štika obecná a další), existují dnes původní přírodní populace jen velmi zřídka. Přesuny a vysazování násad ryb z chovů probíhají i u takových druhů, jako je plotice obecná a cejn velký, takže ani ty nelze hodnotit jako nedotčené. V podmínkách České republiky jsou skoro všechny vodní ekosystémy a biotopy ovlivněny rybářstvím, které v současnosti představuje nejvážnější rizika pro původní biodiverzitu ryb na všech úrovních. Autoři považují proto hodnocení celého původního spektra mihulí a ryb podle kritérií IUCN (2001) za potřebné a účelné. Populace většiny uvedených druhů jsou dotčeny lidskými aktivitami, a to jak co do početnosti, tak co do původnosti. Vyvstává proto otázka, jak hodnotit stav druhů, u nichž je větší část populací produktem chovu, tedy vlastně umělým výtvorem a pouze některé populace lze považovat za přirozené s ohledem na jejich původ. Zdá se, že podle současných kriterií (IUCN 2001) pro toto hledisko není prostor, protože jsou založena na druhovém konceptu ochrany. Vzhledem k prohlubujícímu se poznání vnitrodruhové diverzity je potřebné objekt ochrany vymezit obecněji a umožnit tak ochranu na nižší než druhové úrovni.

     Problém mezidruhové a vnitrodruhové diverzity je komplikovanější a tímto problémem se budu zabývat v jiném článku.

     Druhová diverzita ichtyofauny ČR je poměrně bohatá a k obohacení došlo v průběhu posledního desetiletí, kdy byl v toku Dyje a Moravy postupně prokázán obnovený výskyt ostruchy křivočaré, drska většího, jesetera malého, divoké formy kapra obecného, ježdíka žlutého a drska menšího. Byl zjištěn i výskyt zcela nových druhů, a to candáta východního, hlavačky mramorované a ježdíka Balonova. V Labi je to obnovený výskyt lososa obecného, který je pravidelně vysazován (plůdek) do přítoků Labe (Kamenice, Ohře) a také prokázaný výskyt cejna siného. A je jen otázkou času, kdy se znovu potvrdí výskyt plotice lesklé, ale i jiných druhů. Především zlepšení kvality povrchových vod přispělo k obnovenému výskytu výše jmnenovaných druhů. Druhým příznivým faktorem je i bezbariérové propojení oblasti soutoku Dyje a Moravy s Dunajem, ale i téměř bezbariérová cesta řeky Labe do Severního moře a umožnění tahu (např. lososům).

 Foto 7. Candát východní – první výskyt doložen na našem území v roce 1992.

     Smyslem článku bylo čtenářům ukázat jiný pohled na naše původní druhy ryb, a to podobou červeného seznamu, tj. nástroje k pochopení a orientaci v problematice ohrožení a nutnosti ochrany mihulí a ryb. Chtěl jsem článkem také připomenout, že nejsou jen druhy, které jsou rybáři vyhledávány, ale i druhy jako je sekavec, piskoř, mřenka, které nejsou objektem rybářského zájmu, ale do našich vod patří a zaslouží si naši pozornost a ochranu. Kdyby se Vám podařila ulovit vzácnější ryba (např. ostrucha, drsek, jeseter, plotice lesklá, aj.), tak budu rád, když napíšete podrobnosti o tomto ulovení (především lokalitu). Díky. Lukáš

     Seznam použité literatury: Lusk, S., Hanel, L., Lusková V., Lojkásek, B. a Hartvich, P. (2006). Červený seznam mihulí a ryb České republiky – verze 2005. Biodiverzita VI, 7-16.
Hanel, L. a Lusk, S. (2005). Ryby a mihule České republiky. Český svaz ochránců přírody Vlašim, str. 447

Zdroj: http://www.mrk.cz/clanek.php3?id=719